Jak jsem byl na výstavě skla

Jak jsem byl na výstavě skla

Zase jsem jednou přišel k výstavě, jako slepej k houslím. Na výstavu s názvem Dva fenomény evropského sklářství jsem se vypravil do Prahy do Galerie České spořitelny v Rytířské ulici. Zjistli jsem, že o skle, které beru každý den do ruky vlastně nic nevím.

Nejdřív jsem otráveně ohrnul nos, protože tam byly sklenice, co mi nic neříkaly a hlavně byly prázdné. Nejdřív jsem otráveně ohrnul nos, protože tam byly sklenice, co mi nic neříkaly a hlavně byly prázdné.

Pak jsem ale pravým okem zblejsknul pána v zástěře a s kulatým podnosem v ruce. On už ale ze mě tak nadšenej nebyl... Pak jsem ale pravým okem zblejsknul pána v zástěře a s kulatým podnosem v ruce. On už ale ze mě tak nadšenej nebyl...

Zašil jsem se s kolegyní skleničkou do rohu a čekal, co se bude dít dál. Zašil jsem se s kolegyní skleničkou do rohu a čekal, co se bude dít dál.

A pak už jsem jenom špicoval uši a dvě hodiny se neopovažoval ani hnout. Nejdřív zaznělo milé zacinkání na sklo a kunsthistorička paní Duňa Panenková se chopila výkladu a v průběhu dvou hodin nás provedla celou historií skla. A pak už jsem jenom špicoval uši a dvě hodiny se neopovažoval ani hnout. Nejdřív zaznělo milé zacinkání na sklo a kunsthistorička paní Duňa Panenková se chopila výkladu a v průběhu dvou hodin nás provedla celou historií skla.

Najednou jsem měl pocit, že vidím, co jsem před tím neviděl a smekám před výkladem paní Panenkové. Nepamatuju si, kdy jsem něco takového zajímavého, poučného a zároveň podaného laikovi - chápej myši zažil. Najednou jsem měl pocit, že vidím, co jsem před tím neviděl a smekám před výkladem paní Panenkové. Nepamatuju si, kdy jsem něco takového zajímavého, poučného a zároveň podaného laikovi - chápej myši zažil.

No a pak jsem samozřejmě snědl dvě jednohubky, aby nebyl hlad. Jednu si strčil nenápadně do kapsy a než jsem zmizel, tak jsem čornul ještě  katalog, abych si měl doma čím listovat, až bude zase jednou dlouhá chvíle.  No a pak jsem samozřejmě snědl dvě jednohubky, aby nebyl hlad. Jednu si strčil nenápadně do kapsy a než jsem zmizel, tak jsem čornul ještě katalog, abych si měl doma čím listovat, až bude zase jednou dlouhá chvíle.

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100