Kabir a Psí banda

Kabir a Psí banda

Jednoho dne přišel email od Psí bandy. A to uznejte, je ještě zvláštnější, než když pošle mail plyšová myš. Psí banda je banda jedenácti psů. Z toho osm z nich je posbíráno z útulků z celé ČR a mají za sebou většinou jen to špatné a na Cínovec přišli nejenom s pochroumanou duší ale i s nějakým tím zdravotním problém. Většinu bandy tvoří Sibiřské Husky a jak jsem se dozvěděl, tak je těžké jim najít nového pána díky jejich povaze - zavětřit, vzít nohy na ramena a běžet. A díky tomu jsem měl velké štěstí a poznal jsem Soňu Bártlovou, která mě provedla psím světem na Cínovci.

Tak tohle je třeba Milouš a na Cínovec přišel z Ligy na ochranu zvířat. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že rozhodně nejsem k aportování a že v kufru v autě mám dva pytle granulí a nějaký ty vepřový sušený ouška. A od  té doby už jenom předl... Tak tohle je třeba Milouš a na Cínovec přišel z Ligy na ochranu zvířat. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že rozhodně nejsem k aportování a že v kufru v autě mám dva pytle granulí a nějaký ty vepřový sušený ouška. A od té doby už jenom předl...

Trošku jsem to tam prošmejdil a za domem jsem našel tohle. Páni - letní sáně! Trošku jsem to tam prošmejdil a za domem jsem našel tohle. Páni - letní sáně!

Samozřejmě jsem si vyzkoušel, jaké by to bylo, kdybych musel do zápřahu. Na vůdčí pozici vpředu jsem si netroufl a do zadu prý zase chodí jenom  tahouni, tak jsem si vybral zlatou střední cestu. Samozřejmě jsem si vyzkoušel, jaké by to bylo, kdybych musel do zápřahu. Na vůdčí pozici vpředu jsem si netroufl a do zadu prý zase chodí jenom tahouni, tak jsem si vybral zlatou střední cestu.

A než jsem se nadál, byl jsem přikšírovanej. A než jsem se nadál, byl jsem přikšírovanej.

Jakmile psi viděli, že se vyndavají popruhy, začlo čoro moro. Obrovská radost. Všichni vyskočili na své boudy a netrpělivě vyhlíželi, kdy na ně přijde řada. Já jsem se mezitím usadil také na své místo. A čekal jsem... Myslím, že tohle je poslední fotka, kdy nejsem olíznutej, nemám obtisknutý tlapy na zádech a bláto od psích tlapek i v uších. Jakmile psi viděli, že se vyndavají popruhy, začlo čoro moro. Obrovská radost. Všichni vyskočili na své boudy a netrpělivě vyhlíželi, kdy na ně přijde řada. Já jsem se mezitím usadil také na své místo. A čekal jsem... Myslím, že tohle je poslední fotka, kdy nejsem olíznutej, nemám obtisknutý tlapy na zádech a bláto od psích tlapek i v uších.

Jakubka je z útulku v Ústí nad Labem. Není sice Husky, ale šéfuje všemu, co se v Psí bandě děje. Je to pravá ruka Soni. Stačí jen pohled na ni a ona přesně ví, co a jak. Jakubka je z útulku v Ústí nad Labem. Není sice Husky, ale šéfuje všemu, co se v Psí bandě děje. Je to pravá ruka Soni. Stačí jen pohled na ni a ona přesně ví, co a jak.

A máme tu Huberta. Ten je zase z útulku z Ostravy - Orlové.  Hubert vypadá legračně, protože je takovej hrubosrstej. To jsem mu samozřejmě neřekl, nestál jsem o to, aby mě někde potom vyklopil. Jinak ty vzory tlapek, co má Soňa na bundě, jsme při odjezdu měli všichni. Aspoň jsem nemusel domů kupovat žádný suvenýry. A máme tu Huberta. Ten je zase z útulku z Ostravy - Orlové. Hubert vypadá legračně, protože je takovej hrubosrstej. To jsem mu samozřejmě neřekl, nestál jsem o to, aby mě někde potom vyklopil. Jinak ty vzory tlapek, co má Soňa na bundě, jsme při odjezdu měli všichni. Aspoň jsem nemusel domů kupovat žádný suvenýry.

No a samozřejmě zase drbání. Toho není nikdy dost. Za celý den se ani na chvilku nemusel zvyšovat hlas. Na Cínovci vládne totiž psí láska a tihle čtyřnohý, co přišli s pochroumanou duší a podlomeným zdravím si ji přece zaslouží. No a samozřejmě zase drbání. Toho není nikdy dost. Za celý den se ani na chvilku nemusel zvyšovat hlas. Na Cínovci vládne totiž psí láska a tihle čtyřnohý, co přišli s pochroumanou duší a podlomeným zdravím si ji přece zaslouží.

Anička z útulku z Jimlína u Loun s Elvírou, která je z útulku z Lukavic už jsou také na startovní čáře.  Anička z útulku z Jimlína u Loun s Elvírou, která je z útulku z Lukavic už jsou také na startovní čáře.

Kdyby nebyla taková mlha, tak byste viděli, jak se válím na káře. Ale nebojte nemám to na povel, kára je přivázána ke stromu za mnou a v Hamburku nebudou tedy muset večer vyhlašovat pátrání po jedné ztracené myši. Ba ne - je to až k nevíře. Jakmile jsou psi totiž zapřaženy, tak vzorně čekají. Kdyby nebyla taková mlha, tak byste viděli, jak se válím na káře. Ale nebojte nemám to na povel, kára je přivázána ke stromu za mnou a v Hamburku nebudou tedy muset večer vyhlašovat pátrání po jedné ztracené myši. Ba ne - je to až k nevíře. Jakmile jsou psi totiž zapřaženy, tak vzorně čekají.

Poslední kontrola a drbání před cestou. Poslední kontrola a drbání před cestou.

Ještě poslední pohled dozadu a pak už jen vpřed.... Myslím, že říkal něco jako: ,, Bejt tebou, tak se radši pořádně držím!´´ Ještě poslední pohled dozadu a pak už jen vpřed.... Myslím, že říkal něco jako: ,, Bejt tebou, tak se radši pořádně držím!´´

Poslední vteřina do startu... Poslední vteřina do startu...

... a pak už jen jeden povel od Soni a vyrážíme! ... a pak už jen jeden povel od Soni a vyrážíme!

Výhled se nedá popsat :-) Bláto od tlapek jsem měl všude a mlha okolo se dala krájet. Výhled se nedá popsat :-) Bláto od tlapek jsem měl všude a mlha okolo se dala krájet.

Ale tak nějak to mělo celý atmosféru. A jak říká jeden myší profesor fotografie: ,, Za krásného počasí fotí jen amatér. ´´ Ale tak nějak to mělo celý atmosféru. A jak říká jeden myší profesor fotografie: ,, Za krásného počasí fotí jen amatér. ´´

Ajajaj, pas jsem samozřejmě nechal doma. Tak tedy: Guten Tag! Ich bin Kabir! A jestli si někdo myslí, že se mají v Německu líp, tak nemají. Za značkou byla stejná mlha jako u nás. Ajajaj, pas jsem samozřejmě nechal doma. Tak tedy: Guten Tag! Ich bin Kabir! A jestli si někdo myslí, že se mají v Německu líp, tak nemají. Za značkou byla stejná mlha jako u nás.

Pak mi to taky na chvíli půjčili. Přál bych vám to zažít taky... Pak mi to taky na chvíli půjčili. Přál bych vám to zažít taky...

Tady už na cestě domů. Tady už na cestě domů.

Poslední úsek cesty se chtěl svézt i fotograf. No a uznejte - přeci nepůjdu pěšky. Koupil jsem si rovnou lístky do první řady. Jakubko díky! Poslední úsek cesty se chtěl svézt i fotograf. No a uznejte - přeci nepůjdu pěšky. Koupil jsem si rovnou lístky do první řady. Jakubko díky!

Když jsme dorazili domů a já si šel usušit svoje mokrý chlupy a otevřel dveře do domu, tak na mě čekalo překvapení. V obýváku byli dva další pejskové, takoví ti klasičtí vesničtí podvraťáci. A tihle dva byli zrovna z Ústí nad Labem. Voda jim vzala boudy a jejich majitelé je na nějaký čas, než budou schopni opět bydlet v suchu umístili k Soně. No a ti dva teď obývají dolní patro.

Stojím venku před psími boudami a pozoruju, jakou všichni psi mají radost, vrtí ocasem a dožadují se drbání a přitom poslouchám jejich osudy. Že tohohle už vezli na utracení, tenhle měl obě nohy zlámané, tohohle mlátili a ten, s kým se nyní mazlím, tak ten kousal tak, že k němu nikdo nemohl....a další a další příběhy. Pak se psi trochu více rozštěkají, ale stačí jenom jedno klidné slovo od Soni a psi se opět uklidňují a jdou si po svém.

A já si jen říkám, ať je více takových lidí. Lidí, kteří dokážou napravovat zvířecí duše a vrací je opět zpátky do života.

Kdo by měl zájem se o Psí bandě dozvědět více, tak může ZDE a kdo by měl cestu kolem a měl doma pytel granulí, které už třeba nechce, tak bude celou Psí bandou vítán.

Každopádně teď to nejdůležitější. Nečekejte žádné závody a hodiny v horách v trysku. Je to spíše o tom vidět, jak se dá pes vrátit zpátky do života. Jakou má radost, když se vyndají kšíry, jak dokáže poslechnout na jediný pohled. A to krátké svezení je jenom pro radost. Musejí se totiž šetřit - nezapomeňte, že v životě poznali i ty špatné stránky.

Velké myší díky posílám na Cínovec Soně Bártlové a smekám svůj myší klobouk, za to jakou velkou lásku věnuje svým nalezencům a děkuju za všechno!!!

PS: A slibuju, že už příště nebudu tolik pištět, až se zase jednou prořítíme kaluží.

A tady ještě krátké video...

 

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100