Kabir na Zanzibaru

Kabir na Zanzibaru

Měl jsem pocit, že se mě doma zase chtějí na nějakou dobu zbavit. Chtěl jsem předejít mrazu na Severním pólu nebo někde viset přiškrcenej na laně. Tentokrát budu rychlejší a předběhnu jejich plány. Rozhodil jsem kontakty, listoval ve svém myším bloku, kam si píšu nabídky. A pak jsem uviděl slovo Zanzibar. Poškrábal jsem se za levým uchem, mrkl do atlasu - ok, je to vedle Tanzanie, takže teplo zaručeno a ZANZI vem čert, hlavně že bude ten BAR. Narval jsem se do plavek, přes rameno hodil ručník a pelášil únorovou Prahou...

Byl jsem opět první, kdo byl na pláži.  První, ale nenamazanej a obalenej pískem... Byl jsem opět první, kdo byl na pláži. První, ale nenamazanej a obalenej pískem...

Měl jsem toho písku nejenom plný zuby, ale taky všechny švy a plyšový záhyby. Musel jsem o patro výš. Měl jsem toho písku nejenom plný zuby, ale taky všechny švy a plyšový záhyby. Musel jsem o patro výš.

Na stromě jsem strávil celý první den. Celý druhý den, i den třetí. No nic, nebudu to vypisovat - dohromady jsme byli na ostrově čtrnáct dní. Na stromě jsem strávil celý první den. Celý druhý den, i den třetí. No nic, nebudu to vypisovat - dohromady jsme byli na ostrově čtrnáct dní.

Když jsem nebyl na stromě, tak jsem visel pod chýší. Samozřejmě jsem nepřiznal, že mě dře písek ve švech a všem tvrdil, že mám rád přehled a to nejen ve spíži. Když jsem nebyl na stromě, tak jsem visel pod chýší. Samozřejmě jsem nepřiznal, že mě dře písek ve švech a všem tvrdil, že mám rád přehled a to nejen ve spíži.

S tou angličtinou budu muset něco udělat. Zapomněl jsem doma boty a s těma mýma dvěma lekcema jsem vyfasoval od místního prodavače tohle. Na druhou stranu, mohlo to do padnout mnohem hůř, mohl jsem dostat taky horní díl od plavek. S tou angličtinou budu muset něco udělat. Zapomněl jsem doma boty a s těma mýma dvěma lekcema jsem vyfasoval od místního prodavače tohle. Na druhou stranu, mohlo to do padnout mnohem hůř, mohl jsem dostat taky horní díl od plavek.

Nemám rád tenhle typ fotek. Vždycky mě někam posadí a pro jistotu mě pořádně přimáčknou, abych nespadl. Už jste někdy měli v zádech vraženej kus kamene? Nemám rád tenhle typ fotek. Vždycky mě někam posadí a pro jistotu mě pořádně přimáčknou, abych nespadl. Už jste někdy měli v zádech vraženej kus kamene?

Myslel jsem, že je to k jídlu, ale nebylo. Už nikdy nesmím žrát to, co neznám. Na tři dny mě to vyřadilo z tamního turistického dění. Myslel jsem, že je to k jídlu, ale nebylo. Už nikdy nesmím žrát to, co neznám. Na tři dny mě to vyřadilo z tamního turistického dění.

Nezkoumejte můj stále se zvětšující pupek, ale mrkněte více nahoru doleva - že by tam probíhala masáž? Nechci vám kazit podezření, ale podle mě jsou to jen zanzibarské blechy v kožichu. Nezkoumejte můj stále se zvětšující pupek, ale mrkněte více nahoru doleva - že by tam probíhala masáž? Nechci vám kazit podezření, ale podle mě jsou to jen zanzibarské blechy v kožichu.

Miloval jsem ty jejich večeře. Šampáňo v kýblu za zádama, kus ananasu v klíně, jenže znáte to.... vždycky se mi to nějak vymkne. Miloval jsem ty jejich večeře. Šampáňo v kýblu za zádama, kus ananasu v klíně, jenže znáte to.... vždycky se mi to nějak vymkne.

Seznámil jsem se s tímhle masajským chlapíkem a měl jsem pocit, že mi patří svět a jsem králem večera. Seznámil jsem se s tímhle masajským chlapíkem a měl jsem pocit, že mi patří svět a jsem králem večera.

U třetího kokosu už jsem ani nevěděl, že mě někdo fotí. U třetího kokosu už jsem ani nevěděl, že mě někdo fotí.

Spadl jsem na vidličky a od té doby mám na pravé tlapě vzpomínku. Budu muset vymyslet nějaký příběh k tomu, tohle přeci nikdy nikde nepřiznám... Spadl jsem na vidličky a od té doby mám na pravé tlapě vzpomínku. Budu muset vymyslet nějaký příběh k tomu, tohle přeci nikdy nikde nepřiznám...

Ale byl jsem na sebe hrdý. Zvládnul jsem se probrat ještě večer, když všichni odcházeli a né ráno jako vždy, když do mě uklízečka naráží luxem. Myslím, že jsem na dobré cestě... Ale byl jsem na sebe hrdý. Zvládnul jsem se probrat ještě večer, když všichni odcházeli a né ráno jako vždy, když do mě uklízečka naráží luxem. Myslím, že jsem na dobré cestě...

Protože jsem Kabir a jsem slušně vychovanej, tak musím poděkovat mým spoluplážníkům, kteří mě tentokrát vyvezli. Zároveň se musím omluvit, za ten vítr v peněžence, který jsem jim způsobil, když museli:

- přivolat doktora, když jsem se přežral řasou na pláži a následně srovnat učet i za sanitku

- zaplatit servaný závěs ve společenské místnosti a prohlodanou díru pod barem - měl jsem holt pocit, že to barmanovi dlouho trvá, tak jsem se občas obsloužil sám

- zaplatit úplatek chlapíkovi na recepci, na kterého jsem po celý pobyt dělal dlouhý nos a zkoušel jak to dlouho vydrží. Prostě mě zajímalo, jak to dlouho trvá, než jednomu zanzibarákovi rupnou nervy. Zjistil jsem, že to trvá dýl, jak u nás doma. Podle mě to bude tím počasím...


No nic, doufám, že mě příště zase vemou s sebou, protože já bych zase jel...

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100