Kabir si šije novou zástěru

Kabir si šije novou zástěru

Začínají chodit maily, že už jsem dlouho nic neuvařil. Prvních pár jsem přešel a dělal, jako, že nic - to totiž umím docela dobře. Myslel jsem, že si toho nikdo nevšimne, ale nedá se nic dělat. Musím s pravdou ven. Přestal jsem vařit, protože mám děsně umatlanou zástěru a stydím se v ní vařit. Každopádně dělat, jako že nic situaci neřeší. Tak jsem to vzal opět do vlastních rukou a zástěru si spíchnul novou.

Skočil jsem si do galanterie pro prvotřídní materiál a překreslil starou zástěru. Skočil jsem si do galanterie pro prvotřídní materiál a překreslil starou zástěru.

Nějak se mi nezdály míry a opět jsem nevěřil tomu sudu, co mám místo břicha. Nějak se mi nezdály míry a opět jsem nevěřil tomu sudu, co mám místo břicha.

Jestli z toho někdy něco bude, to vám slíbit nemůžu. Jestli z toho někdy něco bude, to vám slíbit nemůžu.

Od této doby už vím, co je špendlík a jak to bolí. Od této doby už vím, co je špendlík a jak to bolí.

... a to jsem ještě netušil, kam si sedám. ... a to jsem ještě netušil, kam si sedám.

To by mě v životě nenapadlo, co všechno hrozí jedné švadleně při šití jedné zástěry. To by mě v životě nenapadlo, co všechno hrozí jedné švadleně při šití jedné zástěry.

Jsem tvrďák a vydržím i co se vydržet nedá. Našpendlil jsem si to přímo na sebe, abych viděl, kde ubrat, ale hlavně kde povolit. Jsem tvrďák a vydržím i co se vydržet nedá. Našpendlil jsem si to přímo na sebe, abych viděl, kde ubrat, ale hlavně kde povolit.

Hned jsem si ji podepsal, aby doma nikoho nenapadlo v ní vařit. Hned jsem si ji podepsal, aby doma nikoho nenapadlo v ní vařit.

Ještě jsem to objel pro jistotu jednou po okrajích. Ještě jsem to objel pro jistotu jednou po okrajích.

Myslím, že bych se uživil... Myslím, že bych se uživil...

Tak a je to. Zástěra jako nová. Můžete se těšit opět na recepty. Ale rajskou nebo boloňské špagety určitě nečekejte. Tak a je to. Zástěra jako nová. Můžete se těšit opět na recepty. Ale rajskou nebo boloňské špagety určitě nečekejte.

 

No tak dobře, musím opět přiznat barvu. Po celou dobu mi kryla záda Petra Miškejová, která dohlédla na to, aby z toho ustřihlého hadru taky něco vzniklo. A já jí za to z celého mého myšího srdce děkuju!

 

 

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100