Kabir ve Washingtonu - část 1. CESTA

Kabir ve Washingtonu - část 1. CESTA

Dneska jsem zvládl: zabalit si, odbavit se, přestoupit, najíst se, pozvracet se, proclít se a neztratit se. Ale všchno dobrý konec dobrý - jsem ve Washingtonu.

Z Prahy do Frankfurtu bylo hej. Koukal jsem jsem z okna, jestli neuvidím někoho známého, ale nikdo zrovna okolo nešel. Z Prahy do Frankfurtu bylo hej. Koukal jsem jsem z okna, jestli neuvidím někoho známého, ale nikdo zrovna okolo nešel.

Zrovna probíhala ukázka letušky, kde co zapnout a jak kdyžtak otevřít a vyhodit dveře, kdyby něco. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale nechtěl jsem způsobit paniku v letadle, tak jsem moc nevyčuhoval. Zrovna probíhala ukázka letušky, kde co zapnout a jak kdyžtak otevřít a vyhodit dveře, kdyby něco. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale nechtěl jsem způsobit paniku v letadle, tak jsem moc nevyčuhoval.

Hádejte, kdo seděl vedle mě? Hádejte, kdo seděl vedle mě?

Ve Frankfurtu na letišti z terminálu do terminálu. Tady bych tedy myší díru mít nechtěl - ty se musej nalítat.... Tahle díra nebrala konce. Ve Frankfurtu na letišti z terminálu do terminálu. Tady bych tedy myší díru mít nechtěl - ty se musej nalítat.... Tahle díra nebrala konce.

Tak schválně - co myslíte, že jsem si vybral? Tak schválně - co myslíte, že jsem si vybral?

A pak že nemají ve Frankfurtu myši. Stojí sice trošku víc než já a mají v sobě místo kuliček nůžky, ale to je jedno - byly tam!! A pak že nemají ve Frankfurtu myši. Stojí sice trošku víc než já a mají v sobě místo kuliček nůžky, ale to je jedno - byly tam!!

Jak jsem tam seděl a oni mě fotili, tak jsem si jenom říkal, kolik tam musí být okolo kamer a kolik lidí teď zkoumá bezpečnostní monitor a zvětšujou si mě a identifikujou, co přesně se tam v tom terminálu děje a co že se to tam fotí. Jak jsem tam seděl a oni mě fotili, tak jsem si jenom říkal, kolik tam musí být okolo kamer a kolik lidí teď zkoumá bezpečnostní monitor a zvětšujou si mě a identifikujou, co přesně se tam v tom terminálu děje a co že se to tam fotí.

A tady končí všechna legrace... Tohle je poslední fotka co mám. Vlezl jsem do letadla, kouknul na film, dal si večeři a než jsem se začal stihnout nudit, tak to začalo.  Jestli jste někdy cestovali s rýmou, tak víte o čem mluvím a jestli ne, tak to nikdy nedělejte, protože budete mít pocit, že vám praskne hlava. A jestli si někdo myslí, že to bylo všechno, tak se plete.  Začaly takový turbulence, že papírový pytlík, který jsem si chtěl vzít jako suvenýr, bohužel už nemám, tak jako soused u okýnka a tak jako soused přes uličku. No a podrobněji to rozebírat tady už asi nemá cenu.  A tady končí všechna legrace... Tohle je poslední fotka co mám. Vlezl jsem do letadla, kouknul na film, dal si večeři a než jsem se začal stihnout nudit, tak to začalo. Jestli jste někdy cestovali s rýmou, tak víte o čem mluvím a jestli ne, tak to nikdy nedělejte, protože budete mít pocit, že vám praskne hlava. A jestli si někdo myslí, že to bylo všechno, tak se plete. Začaly takový turbulence, že papírový pytlík, který jsem si chtěl vzít jako suvenýr, bohužel už nemám, tak jako soused u okýnka a tak jako soused přes uličku. No a podrobněji to rozebírat tady už asi nemá cenu.

Každopádně, vše dopadlo dobře. Na letišti pronesli jak kila mouky a granka, tak i jednu bílou vyblitou myš. Akorát malý služební bígl v letišní hale nenápadně trochu vrčel na baťoh. Ale stačilo jenom trochu zasyčet a naježit zplihlé chlupy a byl klid.

Teď už jsem u tety, vyspalej do růžova a jdu na průzkum....No a čím jiným začít než lednicí!

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100