KABIROVY FESTIVALOVÉ MINUTKY - 9.den

KABIROVY FESTIVALOVÉ MINUTKY  - 9.den

Dneska jsem si našel bezva nového kamaráda! Je to ten největší plyšák, co jsem kdy viděl!

Říkal, že se jmenuje Oranžový Partner a je bratranec toho slavného Růžového Pantera. A seznámil mě s někým, koho celej život strašně moc obdivuju. Při rozhovoru s ním se mi úplně klepaly packy a samozřejmě jsem to celý samou trémou úplně zvrtal…

 

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S MICKEY MOUSEM


„Zdravím tě, Mickey, musím říct, že je mi velkou ctí se s tebou osobně setkat – vždyť pro nás myši jsi ty něco jako Travolta!“

„Díky, díky... Ano, musím uznat, že mě tu poznává spousta lidí i myší, dokonce i když si nasadím sluneční brýle.“

„Jistě, někdy prostě inkognito nefunguje... Kdopak tě na festival doprovází?“

„Je tu se mnou Minnie. Ono se to moc neví, ale je to velká filmová fanynka, tak si tu ohromně užívá.“

„Minnie, no jo vlastně! Hele, Mickey, mohl bych se tě na něco zeptat? Víš, já bych  potřeboval poradit: Líbím se naší sousedce Mýše, ona se líbí mně, jen nevím, jak na to. Jak jsi sbalil Minnie?“

„Musíš se prostě pořád chovat jako gentlemyš, pak to jde samo. Minnie se hrozně líbil film Pěna dní, jen byla zklamaná, že nedorazila její velká favoritka, Audrey Tautou.“

„Jo jo, Audrey nám udělala pěknou čáru přes rozpočet... Hele, a jak mám rozumět tomu, že mi třeba říká věci, kterejm nerozumím? Tuhle mi vykládala, jak se jí líbí kopretiny! A co já s tím, jako?“

„Chce kytku. Dones jí kytku, Kabire. Jinak s Minnie máme nejraději projekce v karlovarském divadle, je to nádherné, vznešené prostředí...“

„A myslíš, že kytka zabere? A mám jí k tomu dát i kousek sejra?“

„Tím nic nezkazíš. Hele, chceš se bavit o filmech, nebo o ženskejch?“

„Já nevím, já chci… JÁ CHCI DOMŮ ZA NÍ!“

„Oukej, Kabire, to chápu - dopovíme to jindy. Tak hodně štěstí s Mýšou!“

 

A tím to zhaslo. Najednou jsem zjistil, proč jsem tu celou dobu takový unavený a nesoustředěný – stýská se mi po té malé myšce a po jejích zápiscích! Sbalil jsem kufr a pelášil směr domov, co nejrychleji to šlo!

Takže pá, Vary, filmy, fanoušci a kolonády, bylo to tu prima, ale doma je doma, obzvlášť, když tam na vás někdo čeká… Tak zas za rok!

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100