Rumunsko část 1. - Cesta

Rumunsko část 1. - Cesta

Do Rumunska jsem jel vlakem. Jel jsem samozřejmě bez lístku a jel jsem dlouho. Jel jsem s lidma, které jsem v životě předtím neviděl. Poprvé budu mimo rodinu. Zabalil jsem si pro jistotu i kapesník, kdyby na mě v noci přišly slzy.

Večer před odjezdem jsem se rychle seznámil s celou partou, která si mě vzala na 10 dní na krk. Objednali mi hned velký pivo a já se začal na ten výlet dokonce těšit. Večer před odjezdem jsem se rychle seznámil s celou partou, která si mě vzala na 10 dní na krk. Objednali mi hned velký pivo a já se začal na ten výlet dokonce těšit.

Jak jsem říkal, jel jsem bez lístku, takže jsem se musel chvilkama uskromnit. Ale jsem na sebe pyšnej. Z Prahy do Rumunska a zpět a neutratil jsem za dopravu ani floka. Jak jsem říkal, jel jsem bez lístku, takže jsem se musel chvilkama uskromnit. Ale jsem na sebe pyšnej. Z Prahy do Rumunska a zpět a neutratil jsem za dopravu ani floka.

Občas jsem měl problémy ze svého místa vylézt, protože tam byly odloženy i jiné věci, které také cestovaly zadarmo. Občas jsem měl problémy ze svého místa vylézt, protože tam byly odloženy i jiné věci, které také cestovaly zadarmo.

To je přece jasný - byly i řízky. Co by to bylo jinak za čundr a cestu vlakem? To je přece jasný - byly i řízky. Co by to bylo jinak za čundr a cestu vlakem?

Chtěl jsem mít klid a vychutnat si to sám, tak jsem si to vzal nahoru. Od té doby jsem si ale vysloužil přezdívku Hamoun Kabir a ta mi pak už zůstala. Chtěl jsem mít klid a vychutnat si to sám, tak jsem si to vzal nahoru. Od té doby jsem si ale vysloužil přezdívku Hamoun Kabir a ta mi pak už zůstala.

Když jsem dorazil do Rumunska, tak mě na nástupišti přivítali chlebem a solí. Myslím, že takovýho pasažéra tam ještě neviděli. Nejdříve jsem způsobil trochu vřískotu a pochybovačných pohledů, ale za pár minut byli všichni moji. Jako vždy... Když jsem dorazil do Rumunska, tak mě na nástupišti přivítali chlebem a solí. Myslím, že takovýho pasažéra tam ještě neviděli. Nejdříve jsem způsobil trochu vřískotu a pochybovačných pohledů, ale za pár minut byli všichni moji. Jako vždy...

Sdílet FacebookFacebook TwitterTwitter Google+Google+ MailE-mail

Další články z rubriky

Fotokabir

Nelidské fotopříběhy ze všech koutů a děr světa. Příběhy a reportáže, to je "Fotokabir".

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka. Jan Werich

10.4.2014 Citáty

WebTop100