Náš bytový dům na malém městě byl docela tuctový objekt. Podrobil se zateplování fasády ze tří stran, přičemž ta čtvrtá se zateplovala až mnohem později. Když jsem se do tohoto domu stěhoval, čtvrtá jižní stěna zateplená nebyla a byla tu vysloveně omšelá omítka. V lodžiích se nacházelo původní zábradlí z konstrukční oceli a jeho pevnost byla sice zřejmě dostatečná pro zabezpečení tamního prostoru před pádem do prohlubně, ale stoprocentní důvěru k tomuto zábradlí jsem neměl. Jednoho dne přišel správce objektu s návrhem, že bychom tu mohli mít v rámci zateplení jižní stěny domu i jiný typ zábradlí. Tentokrát by byla konstrukční ocel nahrazena tvrzeným sklem. Skleněné zábradlí by bylo v horní části doplněno posuvnými segmenty a lodžie by tím pádem byly zcela zakryté.
Abych řekl pravdu, tento nápad mě vysloveně nadchnul a moc jsem se těšil na den, kdy se stavební firma pustí do montáže skleněných dílů. Tím ale teprve všechno začalo, protože po dokončení práce jsem si uvědomil, jak obrovskou výhodu tu mám v porovnání s jinými revitalizovanými domy, kde se nachází jen ocelové zábradlí.
Soukromí. Především tu mám dokonalé soukromí. Spodní část zábradlí je krytá mléčným sklem a na horní část lze nainstalovat stahovací roletu. Mohu se tu klidně svléknout do naha a budu vědět, že jsem tu dobře chráněn před zvědavci zvenčí.
Vítr a déšť. Znáte ten vychloubačný slogan „Poručíme větru dešti“? V případě našeho domu není nutné ničemu poroučet, stačí zaklapnout posuvná skla a mohou se venku třeba „čerti ženit“. Lodžie je perfektně krytá před deštěm, větrem, sněhem i námrazou a lze ji obývat i v zimě. Zateplená fasáda a tvrzené sklo tu působí jako tepelný izolant a navíc se zde vyskytuje skleníkový efekt, kdy za slunečního svitu tamní prostor bývá perfektně vyhřátý. Dokonce i v silném mrazu se díky slunci může teplota v prostorách lodžie vyšplhat až na 25 stupňů Celsia.