Staré přísloví říká, že škola je základ života. Právě zde se máme naučit dovednosti, díky kterým budeme moci poté vykonávat vybrané povolání a stát se platnými členy společnosti. Ovšem všichni víme, že existují různé úrovně škol.
V naší republice jsou rozděleny takto (od nejnižší po nejvyšší): základní škola, střední školy, které zahrnují učiliště střední odborné školy, střední odborné školy s maturitou a gymnázia, vyšší odborná škola (tu je možné přeskočit) a vysoká škola, která zahrnuje bakalářské, magisterské a doktorské studium.
Samozřejmě zdaleka ne každý projde všemi stupni. Tím nejnižším, který je ze zákona povinný, je základní škola. Tu musí absolvovat všichni. Zbytek je již volitelný, i když naprostá většina lidí se snaží dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání. To totiž značně zvyšuje šanci na získání dobře placené práce.
S tím se však pojí i to, že čím vyšší vzdělání člověk má, tím je považován za chytřejšího. V podstatě lidé mají představu, že kdo vystudoval vysokou školu má nutně i vyšší IQ než někdo, kdo má jen učiliště či dokonce pouze „základku“.
V mnoha případech je to samozřejmě pravda, avšak zdaleka ne v takové míře, jak se obecně věří. Studijní předpoklady totiž nejsou zcela závislé na inteligenci. Záleží mnohem více na paměti a na tom, jak dokážeme vstřebávat a vyhledávat potřebné informace. A to, přiznejme si, s chytrostí příliš nesouvisí.
Samozřejmě určitá míra je potřeba, především na pochopení složitější látky, pokud však máme dostatečně dobrou schopnost memorizace, stačí se mnohdy naučit pouze poučky a s klidem uspějeme. Jistě, existují obory, kde to neplatí, především tam, kde se u zkoušek řeší matematické či fyzikální příklady, které vyžadují, aby student látku skutečně do hloubky pochopil, nikoliv pouze zapamatování faktů či definic.
To je také důvod, proč je největší zájem o studium humanitních oborů – zde se vyžaduje právě ona memorizace, díky čemuž jsou mnohem snazší. Otázkou však je, jaký má takovýto titul váhu.