Je to už opravdu mnoho let, kdy jsem se stěhovala. A bylo to z vesnice do bytu ve městě. Musím vám říct, že jsem z toho byla ze začátku v šoku. Nechtěla jsem se někam stěhovat, protože jsem celý život vyrůstala vlastně na vesnici. Neznala jsem život v bytě tečka. Bála jsem se toho, co mě v malé a stísněném bytě vlastně čeká. Měli jsme opravdu na zahradě velkou boudu, kde jsme taky skladovali seno a různé věci pro zvířata, měli jsme tam taky zahradní traktorek, se kterým jsem moc ráda jezdila a sekala trávu. A najednou jsem měla být v bytě? Docela děs. A říkala jsem si, že to možná ani psychicky nezvládnu, ale musím se o to pokusit. Asi jako každý člověk, taky já jsem musela začít nějakou velkou změnu ve svém životě. A na vesnici jsem měla opravdu mnoho osobních věcí. Nevěděla jsem, kam ty všechny věci mám dát.

A potom, kdy jsem zjistila, že vlastně můj byt je malý a že se mi tam nevejdou všechny věci z vesnice, byla jsem v šoku. A musela jsem si pronajmout nějaký sklad. Jenomže se v tom nevyznám. Pronájem skladu sice není tak moc náročný a složitý, jak jsem si myslela, ale i tak to pro mě bude náročné. Pronájem skladu jsem potřebovala kvůli tomu, abych si tam dala své osobní věci.

Do bytu se mi to bohužel a všechno nevešlo. A musím říct, že do pronajatého skladu jsem dala sedmdesát procent věcí. A třicet procent věcí se vešlo do mého bytu. A je to opravdu takové zajímavé, že najednou jsem si uvědomila, že ani tolik věcí vlastně nepotřebuji, takže jsem ráda, že díky pronájmu skladu jsem si uvědomila, že minimalismus je u mě na prvním místě. A jak jste na tom vy se svými věcmi? Máte jich taky mnoho jako já nebo nejste takoví, že všechno schováváme a skladujete? Já tomu říkám křečkování. Proto jsem si musela pronajmout sklad ve větší velikosti, aby se tam vše vešlo.